Svatební zvyky

Svatební zvyky mají dlouholetou tradici. Pocházejí z doby před Kristem a vyskytují se téměř ve stejné podobě v každé zemi. Dědí se z generace na generaci a spousta z nich byla dnes již skoro zapomenuta. Snoubencům mají dopřát nejen hodně, ale také je ochránit před nemocemi, hladem a smrtí. Proto vám některé z nich chceme připomenout.

Střepy – kromě skleněných přinášejí štěstí a hlukem odhánějí zlé duchy. Ženich a nevěsta musejí střepy společně zamést, což symbolizuje, jak budou v manželství řešit problémy společně.

Ve svatební den by měla nevěsta mít něco: nového jako symbol nového počátku, starého, např. šperk od babičky nebo maminky jako symbol pokračování v rodinné tradici, vypůjčeného od šťastného člověka či kamaráda (např. kapesník, ale i svatební šaty), modrého, znak nevěstiny čistoty.

Družičky. Dříve směla jít za družičky pouze neprovdaná děvčata, aby si je duchové spletli s nevěstou. Proto mají nosit družičky šaty velmi podobné šatům nevěstiným.

Železná koule přivázaná k ženichově noze nebo natažené lano. Před kostelem či úřadem čekají přátelé a známí, kteří ženichovi přivážou na nohu kouli. Ženich musí přátelům zaplatit a tím se vykoupit ze svých hříchů z mládí a současně si tak uvolnit novou životní cestu.

Závoj. V minulosti lidé věřili, že zlí duchové proniknou do těla nosem, a proto si nevěsta zakrývala obličej. Zároveň to byl symbol neposkvrněnosti. Z tohoto důvodu se dnes závoj odnímá až na konci svatebního obřadu.

Špalír. Při opouštění kostela či úřadu vytvoří svatební hosté špalír a novomanželé jím projdou. Tento zvyk má opět symbolizovat překonávání nesnází v manželství.

Při deštivém počasí ve svatební den by žádná nevěsta neměla být smutná. Naši předkové říkali: „Déšť přináší na mnoho let požehnání“ nebo „Déšť přináší peníze.“

Když svítí na svatební den slunce, tak sluneční paprsky přináší do manželství štěstí.

Házení květů a rýže – symbolizuje plodnost, stejně tak i čáp na komíně.

Házení svatební kytice. Ta svobodná dívka, která kytici chytí, bude příští nevěstou. Stejnou symboliku má i předání závoje na konci svatebního dne. Nevěsta svůj svatební závoj se zavázanýma očima nasadí svobodnému děvčeti.

Rozkrojení svatebního dortu je jedna z nejstarších tradic související se svatbou. Dnešní klasický svatební dort pochází z druhu koláče, jenž byl u starých Římanů důležitou součástí svatební ceremonie. Koláč byl rozdělen na malé kousky, které byly hozeny přes hlavu nevěsty. Hosté pak drobky posbírali a snědli. Tento rituál měl prosit bohy, aby požehnali mladému páru spoustou dětí. V hlavní části koláče byl totiž určitý druh mouky. Obilí bylo tenkrát symbolem plodnosti a hojnosti.

Přenášení nevěsty přes práh nového domova symbolizuje začátek nového života, anebo chtěli novomanželé přelstít duchy, kteří pod ním číhají a hlídají si své teritorium.

Únos nevěsty symbolizuje dívčino odloučení od rodičů. Přátelé novomanželů unesou nevěstu. Ženich ji hledá, a když ji najde, musí zaplatit výkupné.

Poděkování rodičům je velice hezký svatební zvyk, kdy oba snoubenci poděkují svým rodičům. Snoubenci předají ve svatební den společně svým rodičům dort. Ženich samozřejmě nezapomene na květiny. A oba snoubenci poděkují za vychování a poprosí o požehnání sňatku. Dostanou-li požehnání, bude manželství šťastné.